Na konci prvního desetiletí nového milénia čelila hongkongská kinematografie hrozbě, že se vlivem podřizování se podmínkám komerčně lákavého čínského trhu z jejích filmů vytratí osobitost a lokální atmosféra. V této situaci natočil Johnnie To snímek Vrabčák, který pojal jako otevřené vyznání Hongkongu, jeho unikátnímu městskému prostředí a nezaměnitelnému géniu loci. V základu film pojednává o skupince kapesních zlodějů, jimž hlavy poplete tajuplná žena, která je poprosí o pomoc. Tuto premisu ale To přetváří do vizuálně strhující podívané, kde jakýkoli pohyb nabývá baletní grácii a sebemenší detail se mění v opulentní obraz. Vrabčák ale není manýrou, nýbrž – v souladu se svým názvem – nespoutanou a rozverně nadsazenou hříčkou, plnou pro režiséra typických nevyzpytatelných náhod.
