Starý varhaník se bezděky stal svědkem sebevraždy neznámého muže. Ten mu před smrtí odevzdal obálku s penězi pro svou dceru Kláru, žijící v klášteře. Varhaník případ úřadům neoznámil, ale ukryl sebevrahovu mrtvolu ve sklepě. Netušil, že byl přitom sledován bezcharakterním sousedem, cidičem bot, který jej potom vydíral hrozbou obvinění vraždy. Varhaník pojal hluboký otcovský cit k nešťastníkově dceři. Dívka se zamilovala do mladého malíře a z kláštera uprchla. Varhaník to považoval za nevděk a zradu. Ze zármutku ochrnul a nemohl vykonávat své povolání. Nakonec si však dívka uvědomila svou chybu, vrátila se k němu, a šťastný varhaník se uzdravil.
