Lubomír Lipský vždy toužil po vážných a dramatických rolích, ale ironie hereckého osudu to zařídila jinak. Když se stal legendárním dědou Potůčkem, bylo mu teprve sedmatřicet. Po prknech, která znamenají svět, se Lipský pohyboval díky mamince již v prenatálním stavu. Nebylo proto divu, že mu divadlo učarovalo na celý život. Spolu s mladším bratrem Oldřichem, později známým filmovým režisérem, se rozhodli po úspěšných pelhřimovských ochotnických začátcích dobýt Prahu. Hned po válce stáli u zrodu tolik úspěšného Divadla satiry na Malé Straně. Po odchodu z Divadla satiry přijal Lipský krátce angažmá v Realistickém divadle. V roce 1950 přešel do nově založených Městských divadel pražských a jejich členem zůstal až do roku 1990. Herecká tvorba pana Lipského, to je půlstoletí českého divadla, filmu, televize a také rozhlasu. Portrétní dokument je poctou tomuto okouzlujícímu člověku a nezaměnitelnému herci.
