Chvíle těsně po probuzení, ve které se obrysy snové reality rozpouštějí do tří teček za větou: „Zdálo se mi, že…,“ umožňuje nahlédnout do vědomí člověka trpícího ztrátou krátkodobé paměti. Koláž složená z domácích filmů a záběrů na opuštěnou městskou krajinu ohledává fragmenty rodinné paměti, které se rozpouští ve snech a kdysi osídlených místech nevědomí.