V Zakarpatí žil nezávislý vévoda Laborec, kterému bohové dali zázračný prsten, jenž přinášel válečné štěstí a zemi mír a blahobyt. Hrubý Maďar Zoltán, zosobňující násilí páchané po staletí na rusínském lidu, vypoví vévodovi válku. V bitvě je poražen a zajat. Laborec mu velkodušně věnuje život i svobodu. Zoltán mu v pitce, pořádané na oslavu vítězství, ukradne zázračný prsten a tím i sílu a v odvetném boji nad Laborcem zvítězí. Prsten kouzelnou mocí odvrací ruku osudu, Zoltán v jeho záři umírá. Laborcova dcera Světlana je však Maďary oslepena. Pak vládla další knížata z Laborcova rodu a zářící prsten byl symbolem vzdoru. Poslední potomek rodu svěřil prsten své dceři, která jej pozbyla. Nastalo 500 let útisku a násilí. Až v roce 1380 přišel kníže Fedor Koryatovič, který shromáždil své krajany a spolu s nimi porazil Maďary a vítězně vtáhl do osvobozené země. (Podle dobového tisku.)
