Po skončení druhé světové války docházelo ve středu Evropy k násilnostem na etnických Němcích. V Československu, Polsku a dalších dříve Němci okupovaných územích se v létě roku 1945 děla zvěrstva, o kterých se příliš nemluví. V dokumentu hovoří přímí svědci krvavých útoků, jejichž pachatele hnala silná touha po pomstě. Při vysídlování milionů Němců, často žen a dětí, většinou nevinných obětí rozhodnutí vítězných mocností, nejednali vítězové v rukavičkách. Tehdejší děti vzpomínají na krutosti, které se děly jim a jejich blízkým, a poskytují tak svědectví, při jehož poslechu tuhne krev v žilách ještě dnes, po více než sedmdesáti letech.
